Komentář

Ženy jednající podle svého svědomí

Třetí část sedmidílné série esejí na téma náboženské svobody ve světě

Není vždy bezpečné dělat to, co považujete za správné.

Snaha veřejně vyjádřit své nejhlubší přesvědčení a žít podle osobních nejvyšších pravd může mít v kulturním prostředí, v němž žijete, kritickou odezvu. Svoboda svědomí je zcela zásadní pro používání svobody jednání, zvláště tváří v tvář opozici. Svou identitu budujeme tím, že zaujímáme určitý postoj ohledně toho, co je správné a co ne.

Toto právo, jež máme od narození, patří nám všem. Svědomí nerozlišuje podle pohlaví.

 

Avšak v zemích po celém světě přinášejí skutky konané na základě svědomí trest, i když tyto skutky nikomu neškodí. Když příslušníci menšin projevují svou přítomnost ve veřejném životě, vzniká napětí. Náboženské pronásledování škodí všem, ale zdá se, že zvláště doléhá na ženy a dívky. V mnoha kulturách a právních systémech existuje menší pravděpodobnost, že se jim dostane náležité ochrany. Omezování svobody náboženského projevu utiskuje ženy v široké škále různých náboženství.

Malala Yousafzaiová je mladá muslimská obhájkyně práva na vzdělání žen a dětí. Kvůli jejímu úsilí jí bylo vyhrožováno a v roce 2012 byla postřelena ve školním autobuse v Pákistánu. Přežila a získala Nobelovu cenu za mír. Je přesvědčena, že může být věrná svému náboženství a zároveň prosazovat práva žen.[1]

Vedoucí představitelky náboženství Bahá’í v Íránu – Mahvash Sabetová a Fariba Kamalabadiová – byly v roce 2008 zatčeny a odsouzeny kvůli praktikování svého náboženství k 20 letům vězení. Tyto matky ve středním věku, obžalované z „propagandy proti státnímu zřízení“, strádají v nevlídných podmínkách. Podle jedné propuštěné spoluvězeňkyně ale „nechovají v srdci žádnou nenávist“.[2]

Ma Huichaová, křesťanka z Číny, byla nedávno odsouzena k tříletému pobytu ve věznici za to, že u sebe doma pořádala hodiny studia Bible.[3]

Dvě muslimské sestry, Zulhumor Hamdamová a Mehrinisso Hamdamová, byly v roce 2009 v Uzbekistánu zatčeny kvůli konání náboženských shromáždění. Policie u nich doma podnikla razii a nyní si odpykávají dlouholetý trest v pracovním táboře, kde se jim zhoršuje zdraví.[4]

Nadia Muradová je jezídka ze severního Iráku. V roce 2014 její vesnici napadli teroristé z Islámského státu. Ji i tisíce dalších žen znásilnili, přinutili je se vdát, drželi je v otroctví a donutili konvertovat. Uprchla a nyní spolupracuje s advokátkou pro lidská práva Amal Clooneyovou na tom, aby zajistila spravedlnost pro svůj lid. Tyto dvě ženy společně svědčí před mezinárodními soudními tribunály, navštěvují uprchlické tábory a vyjadřují se o svých aktivitách v celosvětových médiích.[5]

Svoboda náboženství či víry je jedním z nejzákladnějších práv žen. Vědečtí pracovníci Brian Grim a Jo-Ann Lyonová říkají, že bez ní „se menšinové skupiny, včetně žen, nesejdou u jednacího stolu a jejich životně důležité, produktivní a kreativní hlasy nebudou slyšet“. A v důsledku toho vznikají nerovnoprávnost a represe. Grim se v nedávné době podílel na studii, která ukazuje „jasné spojitosti mezi náboženskou svobodou, ekonomickou stabilitou a právy žen“.[6]

Všechna práva společně prosazují lidskou důstojnost. Kristina Arriagaová a John Ruskay, oba odborníci v této oblasti, jsou přesvědčeni, že náboženská svoboda pomáhá naplňovat potenciál žen. „Podporovatelé lidských práv, zvláště obhájci práv žen, mohou své cíle prosazovat lépe, když se spojí s podporovateli náboženské svobody.“[7]

Nejlepším druhem náboženské svobody je ten, který ženám umožňuje zvolit si vlastní víru, veřejně se vyjadřovat k tomu, když vidí nedostatky v praktikování tradic své víry, vybrat si jiné náboženství a aktivně se zapojovat do společenského života. Každá země má v oblasti práv žen jinou historii. Avšak tam, kde se náboženská svoboda ctí, nacházejí ženy větší oporu v zákoně a mají lepší příležitosti k získání vzdělání.[8] To jim umožňuje zastávat vedoucí role v pozvedání komunity, v níž žijí.

Stabilita se opírá o blaho žen. Valerie Hudsonová, odbornice na zahraniční politiku, tvrdí, že „existuje silná a významná spojitost mezi bezpečím státu a bezpečím žen. Ve skutečnosti tím nejlepším ukazatelem mírového charakteru daného státu není úroveň jeho bohatství, úroveň jeho demokracie nebo jeho etnicko-náboženská identita – nejlepším ukazatelem mírového charakteru státu je to, jak se chová ke svým ženám.“[9]

Svět, v němž mají ženy možnost a schopnost řídit se svým svědomím, je světem, v němž je více míru a možností.

 

[1] Viz životopis Malaly Yousafzaiové, www.nobelprize.org, a „Malala Yousafzai: ‚I’m a Feminist and a Muslim‘“, Channel 4 News, Dec. 15, 2015, www.channel4news.com.

[2] Roxana Saberiová, „In Iran, Shackling the Baha’i Torchbearers“, Washington Post, Aug. 28, 2010; „Seven Baha'i Leaders Given Harsh Prison Sentence“, amnestyusa.org.

[3] Stoyan Zaimov, „Chinese Christian Woman Sentenced to 3 Years in Prison for Holding Bible Study“, The Christian Post, Jan. 2, 2017.

[4] Mushfig Bayram, „Uzbekistan: More Jailings, Long-Term Prisoners' Sentences Increased“, Forum 18 News Service, Nov. 18, 2016.

[5] Robert Guest, „Two Women, One Cause“, The Economist 1843, February/March 2017.

[6] Brian Grim a Jo-Ann Lyonová, „Religion holds women back. Or does it?“ World Economic Forum, Nov. 17, 2015; viz také Brian J. Grim, Greg Clark a Robert Edward Snyder, „Is Religious Freedom Good for Business?: A Conceptual and Empirical Analysis“, Interdisciplinary Journal of Research on Religion, vol. 10 (2014).

[7] Kristina Arriaga a John Ruskay, „Empower Women by Standing for Religious Freedom“, Religion News Service, Dec. 9, 2016.

[8] Brian J. Grim a Roger Finke, The Price of Freedom Denied (2011), 206.

[9] Valerie M. Hudson, „What Sex Means for World Peace“, Foreign Policy, Apr. 24, 2012.

Poznámka ke stylistice: Když podáváte informace o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, prosím použijte při první zmínce úplný název Církve. Více informací ohledně používání názvu Církve najdete v on-line dokumentu Stylistické pokyny.

Stažení fotografií »