Rovnováha mezi zákonem a svobodou

Rovnováha mezi zákonem a svobodou

Šestá část sedmidílné série esejí na téma náboženské svobody ve světě

Komentář

Odkud pramení náboženská svoboda?

Různí lidé uvádějí různé odpovědi. Někteří mají za to, že je darem od Boha. Jiní tvrdí, že jde o právo, které je pevnou součástí podstaty spravedlnosti. A další se domnívají, že je výtvorem lidských bytostí, přizpůsobeným zájmům a okolnostem jejich doby. Všechny zmíněné prvky – božský, přirozený i právní – utvářejí naši zkušenost s náboženskou svobodou. Víra v Boha jí dodává duchovní význam. Požadavky spravedlnosti jí dávají etické opodstatnění. Avšak bez ochrany zákona by náboženská svoboda zůstala pouhým přáním.

        

Listiny, jako je například Evropská úmluva o ochraně lidských práv, Prohlášení nezávislosti Spojených států či Všeobecná deklarace lidských práv, uchovávají ideály svobody v písemné podobě a mají vliv na činnost vlád po celém světě. Slova vytvářejí krásné morální normy – důstojnost, volnost, rovnost, nezcizitelná práva. Ale tato slova nenabývají příliš velké závazné účinnosti, nejsou-li začleněna do zákona a podporována společností.

Zákony se liší v závislosti na vládě, kultuře a hodnotách konkrétní země, ale touha po sebeurčení zůstává neměnná. V každém lidském srdci je vštípena touha po respektu, lidském zacházení a prostoru k praktikování vlastního přesvědčení, ať již o samotě, či ve společenství věřících. V tomto ohledu má náboženská svoboda sílu základního lidského práva, které se zakládá na lidském očekávání od dob předcházejících vytvoření zákonů.

Náboženská svoboda neplatí absolutně. V dnešní době i v historii páchali a páchají někteří lidé ve jménu náboženství strašlivé věci – terorismus, rasové násilí, vraždy, krádeže či zneužívání. Zákon takové činy po právu zakazuje a uvádí v platnost opatření, která jim mají zabránit. Součástí náboženské svobody není právo chovat se násilně, ohrožovat veřejnou bezpečnost či zdraví, krást či poškozovat majetek nebo využívat slabé. Naštěstí bývá takovéto chybné uplatňování náboženské svobody výjimkou ve všeobecně přijatelném chování věřících jednotlivců i skupin, z nichž většina touží pouze po tom, aby mohla důstojně a pokojně svobodně žít v souladu se svým přesvědčením. Právní omezení na uplatňování náboženského přesvědčení mají být zavedena pouze tehdy, je-li to nutné k ochraně opravdu životně důležitých zájmů.

Každá země má zákony, jejichž pomocí spravuje záležitosti týkající se náboženství. Bez nich by chyběla všeobecně přijímaná struktura, která slouží k tomu, aby v rámci společnosti mezi sebou vycházely rozmanité skupiny. Někteří mají obavy z toho, že cizí náboženství budou představovat zradu na kulturních hodnotách a soudržnosti jejich země. Avšak pokud se jednotlivá náboženství budou držet zákonů, chovat se zodpovědně a přispívat k všeobecnému blahu, dokáží s větší pravděpodobností naplnit své poslání a tyto obavy rozptýlit.

Pokud však dojde k zneužití zákona a pošlapání lidských práv, je důležité, aby lidé, kteří se řídí svým svědomím, včetně těch, kteří vyznávají určité náboženství, zdvořile a v souladu se zákonem vyjádřili své názory a dali tak podnět k reformě. Snaha získat náboženskou svobodu za cenu nerespektování zákona skončí nezdarem. Zdravá úcta ke spravedlivým zákonům položí nejlepší základy k legální reformě zákonů nespravedlivých.

Poznámka ke stylistice: Když podáváte informace o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, prosím použijte při první zmínce úplný název Církve. Více informací ohledně používání názvu Církve najdete v on-line dokumentu Stylistické pokyny.