Téma

Vztahy mezi rasami

Je to již více než 30 let, co Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů začala vysvěcovat ke kněžství i členy afrického původu.

Byl to historický okamžik v historii Církve, který měl a má dopad nejen na členy ve Spojených státech, ale i na Církev po celém světě.

O nadšení, se kterým byla tato změna pravidel přijata členy Církve po celém světě, se v té době psalo a mluvilo téměř všude. Ken Woodward, náboženský dopisovatel časopisu Newsweek, napsal ve vydání z 19. června 1978 toto:

„Zjevení překvapilo i chodce v Salt Lake City za bílého poledne. Jeden muž, který si naladil přenosné rádio na církevní stanici, zavolal nadšeně na pracovníky v církevním ústředí: ‚Právě oznámili, že kněžství mohou dostat i černoši!‘ James Dawson, jeden ze dvou afroamerických členů známého pěveckého sboru Mormon Tabernacle Choir, řekl svým přátelům v Církvi: ‚Má víra se prohloubila, jsem velmi šťastný.‘“

Na jiných místech si nadšení členové Církve – běloši i černoši – navzájem volali, troubili klaksonem v ulicích a shlukovali se do skupinek, aby nadšeně diskutovali o onom oznámení, které přišlo tak nečekaně a krátce poté, co měli tehdejší president Církve, Spencer W. Kimball, a jeho bratří apoštolové duchovní zážitek hlubokého významu.

Woodward z časopisu Newsweek dále předvídal, že dalšími kroky bude pravděpodobně vytvoření černošských kongregací pod vedením černošských starších.

Woodwardova předpověď je výmluvná. I v roce 1978, deset let poté, co hnutí za občanská práva změnilo tvář Ameriky, přetrvávala u návštěvníků bohoslužeb mnoha církví po celé zemi prakticky stále ještě rasová segregace. Většina černochů stále navštěvovala bohoslužby pro černochy a většina bělochů bohoslužby pro bělochy. Jen několik málo černošských duchovních kázalo na bělošských bohoslužbách a rasová diskriminace přetrvávala v různých podobách ještě několik let.

V Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů však k ničemu takovému nedocházelo. V Církvi nikdy neexistovalo žádné pravidlo oddělených bohoslužeb. Tam, kde mormoni různých ras a z různých etnických prostředí žili vedle sebe jako sousedi, vždy navštěvovali bohoslužby společně – již od samotného počátku Církve. Černoši byli dávno před rokem 1978 křtěni za členy Církve, kázali od řečnického pultu a pronášeli modlitby v kongregacích tvořených převážně bělochy – což byly činnosti, k jejichž vykonávání členové nemuseli být nositeli úřadu v kněžství.

Poté, co Církev v roce 1978 tuto změnu oznámila, okamžitě začala vysvěcovat aktivní černošské členy do kněžských úřadů, a to všude po celém světě, kde chodili na církevní shromáždění. První chrám v Africe byl postaven v roce 1981 v Jihoafrické republice a další dva – v Ghaně a v Nigérii – byly zasvěceny nedávno. 

Jeden z titulků v deníku Washington Post v roce 2007 se zmiňoval o „nové tváři celosvětového mormonismu“. Deník New York Times v jednom článku v roce 2005 poznamenal, že nová budova Církve ve městě je „z pohledu vztahů mezi rasami jednou z nejsjednocenějších kongregací v Harlemu, kde zhruba polovinu věřících tvoří běloši a druhou polovinu černoši“.

Většina ohlasů v médiích byla převážně pozitivní, avšak vyskytly se i komentáře v opačném duchu, především během vyhrocené předvolební kampaně.

Ahmad Corbitt, afroamerický president kůlu (kůl je ekvivalent diecéze) v New Jersey, řekl, že na občasná nařčení Církve z rasismu se má pohlížet ve „světle toho, čím tato nařčení skutečně jsou“.

A pokračoval: „Myslím si, že každý rozumí tomu, že lidé říkají věci z politických důvodů, které se prostě neslučují s tím, jaká je skutečnost.“

Corbitt vede kůl, který v Církvi patří k těm demograficky rozmanitějším. Ačkoli členové v kůlu jsou převážně běloši, v každé z jeho dvanácti kongregací jsou lidé z rozličných etnických prostředí. Tři kongregace kůlu jsou španělsky mluvící a sám Corbitt má ve svém tříčlenném předsednictvu bělošského a tonžského rádce.

„Každý, kdo říká, že Církev je rasistická, nemluví na základě vlastních zkušeností a nemá ani ponětí o tom, jaké harmonii se jako členové církevní rodiny těšíme, pokud jde o vztahy mezi rasami,“ řekl Corbitt. „Je možné, že někteří z našich členů s jinou barvou pleti zažijí v naší Církvi s více než 13,5 miliony členů tu a tam něco negativního. Ale při mnoha setkáních a schůzkách se členy a vedoucími Církve na všech úrovních jsem se za ta léta ani jednou nesetkal s něčím, co by alespoň zdánlivě připomínalo rasismus.“

Tony Parker, další afroamerický president kůlu, má na starosti devět kongregací na území Atlanty, přičemž jednu z těchto kongregací vede černošský biskup. Parker je mormonem již 25 let.

„Dnes jsem lepším člověkem, než jsem byl tehdy,“ říká Parker. „Mám ze sebe lepší pocit. Byly to roky osobního růstu a rozvoje.“

Parker říká, že pro kritiky mimo Církev má jednoduchou odpověď. „Ať každý, kdo si myslí, že Církev je rasistická, přijde a sám se podívá. Může se na našem shromáždění posadit někam stranou a jen pozorovat nebo si může promluvit se členy.“

Když byla Parkerovi položena otázka, zda vůči své osobě někdy od některého Svatého posledních dnů uslyšel nějakou předpojatou poznámku, odpověděl: „Mé zkušenosti jsou téměř ve všech případech pozitivní. Samozřejmě, že cestou jsem občas narazil na nějaký ten zádrhel, ale nic z toho nebylo tak silné, aby to zničilo mé osobní přesvědčení.“

Poznámka ke stylistice: Když podáváte informace o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů, prosím použijte při první zmínce úplný název Církve. Více informací ohledně používání názvu Církve najdete v on-line dokumentu Stylistické pokyny.