Evangelium Ježíše Krista je více než určitý soubor učení. Jedná se o společenství skutečných lidí na skutečných místech.
V počátcích Církve, během 19. století, se Svatí shromažďovali na jednom místě, aby vybudovali duchovní společenství. Toto místo často nazývali Sion. Tito obrácení, kteří emigrovali ze Severní Ameriky, z Evropy a z ostrovů Pacifiku, opustili vše, co jim bylo důvěrně známé, aby hledali útočiště ve skalnatém Utahu. Vytvořili si společně nový domov, ale nikdy nepustili ze zřetele svou vlastní rodnou zem. Tyto pocity vyjadřuje stará mormonská náboženská píseň:
Ó milovaný domove, ať již bloudím kdekoli,
v dalekých krajích či na moři,
časem mé srdce touhu pocítí
a s láskou vzpomíná na rodnou zemi.
Ať již příroda mě krásná obklopuje
a přátelé jsou laskaví,
ať již veselí a zpěv je slyšet kolem,
mé srdce po domově vždy zatouží.
Poslední generace Svatých posledních dnů se již neshromažďují na jednom místě, ale vytvářejí společenství ve své rodné zemi a ve své kongregaci. Lidé, které milujeme, a místa, kde žijeme, máme ve svém srdci bez ohledu na to, kde se právě nacházíme.
Konkrétní a univerzální
V posledních letech bylo mnoho řečeno o globalizaci a o tom, jak technologie a obchodní styky sbližují rozdílné kultury. Způsob života charakteristický pro jednotlivé lokality se však nevytrácí. Lidé si o to více cení příznačných rysů své kultury.
Svatí posledních dnů mají společnou identitu jako členové celosvětové církve, mají však také místní identitu jako obyvatelé své vlastní země a svého města. Nemusí odmítnout jedno, aby mohli být to druhé. Oslavují zvyklosti a odstíny své jedinečné kultury, ve svém životě se však řídí univerzálním poselstvím Ježíše Krista. Tomuto poselství učí Kniha Mormonova: „On je zve všechny, aby přišl[i] k němu a podílel[i] se na dobrotivosti jeho; a neodpírá žádnému, který k němu přichází, černému ani bílému, porobenému ani svobodnému, muži ani ženě; … všichni jsou Bohu stejní.“ (2. Nefi 26:33.)
V mnoha směrech jsme výsledkem toho, jak nás formují lidé kolem nás a místa, kde žijeme. Náklonnost, kterou sdílíme se svými přáteli a spoluvěřícími, pomáhá formovat náš charakter. Předkové, kteří žili před námi, dávají smysl naší vlastní cestě životem. Osobitost země, ve které žijeme, nás učí duchovní lekce a pomáhá nám vytvářet obraz toho, kým jsme. Pulsující hudba a jasné barvy Latinské Ameriky, vlhké podnebí a dokonale propracovaná městská centra Asie, architektonické divy Evropy a moře, která obklopují ostrovy, utvářejí duchovní obzory těch, kteří na těchto místech žijí.
Vai Sikahema, Svatý posledních dnů, který se narodil na ostrovech Tonga a byl zde vychováván v prvních letech svého života, vysvětluje duchovní povahu Polynésanů: „Naši lidé v celé Polynésii jsou známi pro svou víru, dětskou víru, a to proto, že naši předkové se plavili po Tichému oceánu a museli se spoléhat na svou víru. Při těchto plavbách se modlili o ochranu. A to jim pomáhalo. V dnešní moderní době tato víra a zbytky takového druhu víry stále rezonují mezi současnými Polynésany.“
Elena Nečiporova, Svatá posledních dnů z Moskvy, vidí souvislosti mezi svou vírou a ruskou duší: „Když jsem pryč z domova, začíná se mi stýskat po rodině, po širokých ruských pláních, stejně jako po hlubokých lesích a vrcholcích hor. Existuje něco jako široká ruská duše, která má v sobě mnoho moudrosti a trpělivosti, i když to může vypadat jako hádanka. Na rozlehlém území Ruska žije mnoho různých národností a tito lidé mohou být sjednoceni prostřednictvím přátelství a naděje evangelia.
Sion v rodné zemi a za hranicemi
Mormonská písma popisují ideální společenství Svatých jako „Sion“. Takové společenství existuje vždy tam, kde žijeme, ale také v naší duši. A nakonec je Sion společenství lidí, kteří jsou „čistí v srdci“, je to duchovní stav a postoj vůči našim bližním. (Viz NaS 97:21.) Nevyžaduje to, aby všichni členové Církve žili pohromadě, odděleni od zbytku společnosti. Členové Církve spíše usilují o Sion v jednotlivých mormonských kongregacích po celém světě.
Kdekoli Svatí posledních dnů žijí, uctívají a vzájemně o sebe pečují, tam bude Sion, místo sounáležitosti a společenství.