Někdy se zdá, že problémy tohoto života jsou až příliš velké, než abychom je dokázali vyřešit. Ve světě jsou rozšířeny chudoba, hlad, války a mnohé další problémy. Bez ohledu na to, jak moc se snažíme nebo kolik peněz či jaké technické prostředky používáme, tyto výzvy přetrvávají.
Přesto však nemáme na výběr a musíme se dál snažit hledat řešení, protože každý člověk je drahocenný více, než lze pochopit – má věčnou duši.
Každý lidský život od svého počátku v lůně až do posledního výdechu, a v každé fázi mezi tím, je obdařen důstojností a stvořen podle nádhery Božího obrazu.
Tento přístup k životu má svůj původ ve starozákonním příběhu o stvoření a dosahuje až do novozákonní mileniální vize světa bez slz. Každodenní zprávy o konfliktech a zármutku nám připomínají, že jsme od tohoto mírumilovného světa dosud velmi daleko. Než onen den nastane, je zodpovědností každého z nás – a zvláště lidí s náboženskou vírou – chránit a hájit důstojnost každého člověka.
Náboženští představitelé, dávní i novodobí, připomínají nešťastnou situaci bezmocných. Péče o zranitelné – ať již nenarozené, zestárlé, chudé, týrané, vyhnané z domova, nemocné či postižené – je základem velkých světových náboženství, včetně židovsko-křesťanského světonázoru. Izaiáš ve Starém zákoně káral ty, kteří tepou Boží lid, a tváře chudých zahanbují.[1] A Ježíš Kristus v Novém zákoně říkal svým následovníkům, aby pečovali o hladovějící, žíznící, ztracené, nahé, nemocné a uvězněné.[2]
Vzhledem k tomu, že každý z nás se v různých chvílích ocitne v jedné či více těchto kategorií, povolání sloužit slabým a zranitelným se týká všech.
Mezi tyto zranitelné a bezmocné, kteří mezi námi jsou, patří i nenarozené děti. Mormonský apoštol Quentin L. Cook nedávno řekl: „Jsme natolik znecitlivělí a rozpačití kvůli nesmírnému rozsahu provádění potratů, že mnozí z nás to odsunuli někam hluboko do své mysli a snaží se to vytěsnit ze svého vědomí.“ Ačkoli počet potratů ve Spojených státech v nedávných letech klesl, přesto se jich v roce 2014 provedlo více než 920 000.[3] Avšak jak starší Cook řekl, pro ty, kteří věří, že jsou odpovědni Bohu, je tato ztráta lidskosti „tragédií kolosálních rozměrů“ a „vážnou morální skvrnou na naší společnosti“.[4]
Náš počátek je symbol naší celoživotní závislosti na druhých kvůli přežití. „Lůno nám připomíná, že neexistujeme nezávisle na druhých,“ říká Russell Moore z Jižního baptistického konventu. „Nikdo z nás není ‚životaschopný‘ odděleně od ostatních a od ekosystému, který kolem nás Bůh vytvořil.“[5] Miminka potřebují rodiče; zestárlí potřebují pečovatele; nemocní potřebují lékaře; uprchlíci potřebují domov; osamělí potřebují společenství. V průběhu celého života potřebujeme jeden druhého.
Starší Cook řekl, že Svatí posledních dnů, podobně jako mnozí další věřící lidé, mají stát „v popředí snahy změnit srdce a mysl druhých ohledně toho, jak důležité děti jsou“.[6] Mormonská písma učí tomu, že Božím záměrem je „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“. Bez ohledu na okolnosti našeho narození máme všichni božský potenciál.[7]
Avšak vzhledem k tomu, že mnozí věřící tak hlasitě brojí proti potratům, jsou někteří z nich obviňováni z toho, že se nestarají o potřebné i v dalších fázích života. A tak se setkáváme se zesměšňujícími názory, že obhájci života se domnívají, že život „začíná početím a končí narozením“.[8]
Samozřejmě, že mezi zranitelné nepatří jen malé děti. Je právě tak snadné nahlížet na zestárlé, postižené či nemocné jako na ty, kteří jsou bezmocní. Přesto Russell Moore říká: „Život je o něčem více než o domnělé užitečnosti“. Péče o ty, na nichž zdánlivě nezáleží, „nám sděluje, že život není o instinktech, o zachování genů či o vůli k moci. Nejsme totiž zvířata.“[9] Druzí si naši lásku zasluhují bez ohledu na své fyzické či duševní schopnosti díky tomu, že jako součást lidské rodiny vlastní Bohem danou důstojnost.
Dále zde v dnešní době máme 65 milionů lidí, kteří museli opustit svůj domov – včetně uprchlíků – a kteří tvoří bezmocnou skupinu zmítanou vlnami konfliktů, pronásledování a politické nestability. I tito lidé si ve své tíživé situaci zasluhují naši lásku a péči. Starší Patrick Kearon, mormonský vedoucí představitel, říká, že jejich ztráta domova „neurčuje, kým uprchlíci jsou, ale naše reakce pomůže určit, kým se staneme my“.[10] Uprchlíci si zasluhují požehnání v podobně bezpečného přístavu a příležitosti uspět – plody toho, co Všeobecná deklarace lidských práv nazývá rovnými a nezcizitelnými právy všech členů lidské rodiny.[11] Můžeme nesouhlasit, pokud jde o politické názory, ale neměli bychom se přít ohledně hodnoty a důstojnosti zranitelných, kteří jsou mezi námi.
Možná nebudeme schopni zajistit, aby všechny problémy světa zmizely. Ale můžeme něco změnit svým osobním přístupem. Když pomáháme těm, kteří si nemohou pomoci sami, ctíme tím své náboženské kořeny – toto je vskutku podstata života zasvěceného Bohu. Jak říká rabín Jonathan Sacks: „Nemůžeme milovat Boha, aniž bychom nejprve ctili univerzální důstojnost lidstva jakožto obrazu a podobnosti univerzálního Boha“.[12]
[1] Viz Izaiáš 3:15.
[2] Viz Matouš 25:35–40.
[3] Viz https://www.guttmacher.org/fact-sheet/induced-abortion-united-states#1.
[4] Zasvěcující shromáždění na BYU, 7. února 2017.
[5] Russell Moore, Onward: Engaging the Culture Without Losing the Gospel, 120.
[6] Zasvěcující shromáždění na BYU, 7. února 2017.
[7] Mojžíš 1:39.
[8] Russell Moore, http://www.russellmoore.com/2015/07/21/why-were-hosting-the-evangelicals-for-life-conference/.
[9] Russell Moore, Onward: Engaging the Culture without Losing the Gospel, 120.
[10] „Útočiště před bouří“, generální konference v dubnu 2016, https://www.lds.org/general-conference/2016/04/refuge-from-the-storm?lang=ces.
[11] Viz preambule Všeobecné deklarace lidských práv (přijaté 10. prosince 1948).
[12] Rabbi Jonathan Sacks, Not in God’s Name: Confronting Religious Violence.